Kapitola 5
Vliv stresu a chorob na produkci kanabinoidů
Abiotický a biotický stres, hormony a regulace biosyntézy.
3 min čtení Celá práce v PDF
5.1 Obecné znaky
Produkce kanabinoidů u konopí je úzce propojena s reakcemi rostliny na abiotické i biotické stresory. [6][7][8]
Mezi významné stresové faktory patří například:
nedostatek živin
omezená dostupnost vody
intenzivní světelné či UV-B záření
teplotní extrémy
patogenní napadení
mohou významně modulovat metabolické dráhy zodpovědné za syntézu sekundárních metabolitů. [6][7][8]
Řada studií naznačuje, že určité stresové faktory mohou biosyntézu kanabinoidů stimulovat, protože tyto látky pravděpodobně představují součást obranných mechanismů rostliny. Současně však jiné práce ukazují, že reakce nejsou konzistentní: u některých genotypů se stres projevuje jen minimálně, případně vede k poklesu obsahu kanabinoidů, a to například při poškození herbicidy. [6][7][8]
Tuto variabilitu dále zvýrazňuje skutečnost, že jednotlivé genotypy konopí mohou na totožné stresové podněty reagovat odlišně, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně. [6][7][8]
Celkově lze shrnout, že stresové faktory mohou produkci kanabinoidů ovlivňovat velmi různorodě. Výsledný efekt závisí na intenzitě stresu, vývojovém stádiu rostliny a jejím genetickém pozadí, přičemž jejich vzájemné působení vytváří komplexní a často nepředvídatelné reakční vzorce. [6][7][8]
5.2 Abiotický stres
Abiotické stresory představují klíčové faktory, které mohou ovlivňovat metabolické dráhy zodpovědné za tvorbu kanabinoidů. Patří mezi ně zejména nedostatek vody, extrémní teploty, intenzivní světelné či UV-B záření a nedostatek živin. Tyto podmínky mohou u rostlin vyvolat změny v růstu, hustotě trichomů, syntéze sekundárních metabolitů a v celkové fyziologické aktivitě. Abiotický stres zároveň výrazně zvyšuje predispozici rostlin k patogenním infekcím, jak uvádí McPartland, který zdůrazňuje, že sucho, nedostatek světla nebo extrémní teploty činí rostliny náchylnějšími k houbovým chorobám a mohou tak sekundárně omezovat i produkci kanabinoidů. Nedostatky živin mohou navíc přímo ovlivnit tvorbu klíčových prekurzorů sekundárního metabolismu, zatímco teplotní extrémy nebo UV-B mohou některé biosyntetické dráhy stimulovat a jiné potlačovat. Celkový efekt abiotického stresu tak závisí na intenzitě, trvání a vývojovém stadiu rostliny. [9]
5.3 Biotický stres
Biotický stres zahrnuje interakce rostliny s živými organismy, které mohou její vitalitu a metabolismus výrazně narušit. U konopí jsou nejčastější příčinou biotického stresu houbové choroby, které tvoří většinu všech infekcí. McPartland uvádí, že konopí trpí více než stovkou chorob, které jsou způsobeny houbami, bakteriemi, viry, nematodi a parazitickými rostlinami, přičemž houby představují naprosto dominantní skupinu patogenů. Nejzávažnějším patogenem je Botrytis cinerea, která může během krátké doby zničit celý porost, zejména u hustých květenství. Další významné choroby zahrnují kořenové hniloby způsobené druhy Fusarium, Rhizoctonia a Sclerotium, které ovlivňují příjem vody a živin. Listové skvrnitosti rodu Septoria, Phoma a Ascochyta mohou významně snižovat výnos a vitalitu rostlin. Mezi další biotické stresory patří nematodi, kteří narušují kořenový systém, parazitické rostliny rodu Orobanche a Cuscuta, a virové infekce, jež snižují výnos a energetickou dostupnost pro sekundární metabolismus. Intenzita biotického stresu se mění v závislosti na typu kultivaru, způsobu pěstování, geografických podmínkách i růstové fázi rostliny. [9]
5.4 Stres, hormony a regulace biosyntézy kanabinoidů
Stresové hormony a signální molekuly představují klíčový regulační prvek v tom, jak konopí reaguje na abiotické i biotické stresory. Signální dráhy zahrnující kyselinu jasmonovou (JA), kyselinu salicylovou (SA), ethylen a další hormonální signály jsou úzce propojeny s aktivací obranných mechanismů a mohou ovlivňovat tvorbu trichomů i koncentraci kanabinoidů. Studie zabývající se exogenní aplikací jasmonátů ukazují, že tyto molekuly mohou zvyšovat hustotu glandulárních trichomů a stimulovat akumulaci kanabinoidů, což podporuje hypotézu, že tyto metabolity jsou součástí obranných strategií rostliny.
Biotické stresory, jako jsou patogeny, často aktivují dráhy spojené se SA, zatímco herbivorie a některé abiotické podněty aktivují JA-dependentní dráhy. Tyto signální systémy následně regulují expresi genů biosyntézy kanabinoidů prostřednictvím transkripčních faktorů a modulace promotorových oblastí genů biosyntetických enzymů. Interakce mezi stresovými hormony může navíc vést k synergickým nebo antagonickým efektům, které určují výsledný metabolický profil. Komplexnost těchto signálních vazeb vysvětluje, proč různé stresy mohou vést k odlišným reakcím rostlin a proč se produkce kanabinoidů liší mezi genotypy i podmínkami prostředí. [9]